Archiv autora: Milada Tesařová

Oslava 1. máje v Moravské Třebové

Zasedání okresního výkonného výboru dne 12. dubna 2018

Před zasedáním okresního výkonného výboru poblahopřáli členové Márii Rozkošné a Aleně Jílkové  k jejich významnému životnímu jubileu.

Kam kráčíš, sociální demokracie?

ČSSD je v roce 140. výročí svého vzniku nejblíž ke svému zániku. Je ve stavu, který je nedůstojný nejstarší demokratické strany, odkazu otců zakladatelů i sociálních demokratů první republiky. Proč? A co můžeme udělat pro nápravu?

Strana PRACUJÍCÍCH lidí

ČSSD vznikla jako dělnická strana s cílem hájit oprávněné zájmy utlačovaných pracujících lidí – dělníků. Hájíme tento odkaz i dnes?

Žijeme v 21. století. Nejen dělníci, ale i další zaměstnanci, zemědělci, drobní živnostníci a malí podnikatelé se dnes cítí být utlačováni. Koho tedy máme hájit dnes? Proto si myslím, že nejlépe bude odrazit se od pojmu pracující lidé.

Myslí si tito lidé, že jejich zájmy ČSSD hájí? Z drtivé většiny ne. Proč? ČSSD (stejně jako sociální demokracie v celé Evropě) se lidem jeví jako obhájkyně zájmů NEpracujících všeho druhu. Prosazuje všesvětové vize, kterým lidé nerozumí a které vedou k opatřením, která se mnohdy příčí selskému rozumu.

Vraťme se na zem! Analyzujme pečlivě problémy a tužby pracujících a své cíle i praktická opatření přizpůsobme jejich potřebám. Zároveň buďme mnohem přísnější na ty, kdo pracovat nechtějí, i když mohou, a prosazujme nekompromisní postup v případě zneužívání sociální pomoci. Na výzvy současného i budoucího světa bychom neměli zapomínat. Měli bychom je však uvádět do praxe politického i společenského života opatrně a především srozumitelně. 

Zásadovost

Zásadovost v názorech by u politického subjektu, který chce být úspěšný, měla být zákonem. Je ČSSD zásadová? Ani náhodou, a to bohužel ani ve stěžejních otázkách a pilířích programu ČSSD.

ČSSD hlásá, že podporuje existenci veřejného sektoru a dokonce jej považuje za klíčový pro existenci sociálního státu. Hájíme tento sektor? Odpověď zní: ne.

Celý veřejný sektor je ovlivňován tržním hospodářstvím. Školy, školky, nemocnice, sociální zařízení, ale i veřejným sektorem zřizované organizace jako technické služby obcí, nebo podniky (spolu)vlastněné státem, které mají buď poskytovat služby pro obyvatelstvo, nebo vytvářet příjem veřejného sektoru (který umožňuje ztrátové služby platit), jsou rok od roku v horším postavení. Podléháme tlakům nejrůznějších zájmových skupin a populistických hesel a klidně schválíme zákon o registru smluv a střetu zájmů, takzvaně ekologické zákony inovujeme jak na běžícím pásu. Komplikovaný je zákon o zadávání veřejných zakázek či stavební zákon. Fakticky tak znemožňujeme řádné a efektivní řízení veřejného sektoru, způsobujeme jeho nekonkurenceschopnost. Odrazujeme schopné lidí od angažovanosti ve veřejném prostoru. Sami tak svým populizmem, snahou zalíbit se, zabraňujeme budování potřebné infrastruktury (například silnic), či efektivnímu využití veřejného sektoru pro společenský pokrok.

Boj proti korupci je fangle, se kterou mává kde kdo, včetně nás. Když však proti ní můžeme skutečně něco udělat, předloží naše vláda skandálně neúčinný zákon o majetkových přiznáních. Jedním z pilířů našeho programu je zrušení církevních restitucí. Co jsme udělali pro jeho realizaci? Nic. Obce a města, kulturní a další organizace státu jsme vydali na pospas soudním sporům o majetek. Žádná restituční tečka neexistuje. Proč si dáváme do programu něco, pro co pak nejsme schopni a ani ochotni nic udělat?

Vzdělání je dalším nosným bodem našeho programu. Čím jsme přispěli? Zvýšili jsme platy kantorům, připravili nový způsob financování regionálního školství. Přidali jsme vysokým školám a na vědu. Jenže. Naprosto nesmyslná inkluze rozvrátila celé regionální školství a zanechává za sebou nešťastné děti, zuřící učitele a rodiče. Na nové financování škol nejsou peníze, a tak se odkládá. Nic jsme neudělali ani pro zlepšení financování a efektivity vysokoškolského vzdělávání. Prosadili jsme povinnost přijímat děti do školek od dvou let bez zjišťování, zda je to v některých typech školek (např. ve venkovských jednotřídkách) vůbec realizovatelné, bez vytvoření podmínek pro realizaci této povinnosti. Zřizovateli, poraď si.

Sociální oblast má být naší doménou. Kdo jiný by měl pomáhat slabým, nemocným, starým, znevýhodněným než sociální demokracie? Přidali jsme důchodcům, konečně zvedli platy sociálním pracovníkům. Rozšiřujeme služby. Bojujeme proti nezaměstnanosti a za zvýšení mezd. (Jak důvěryhodně, když svým vlastním zaměstnancům mzdy nezvýšíme?!) Změnili jsme systém plateb při nemoci ve prospěch pacientů. Jenže nad sociální oblastí se vznáší ohromná hrozba, kterou vůbec neřešíme. Sociální oblast je silně závislá na evropských penězích, a ty v brzké době nebudou nebo jich bude výrazně méně. Co uděláme s rozbujelým systémem, který v některých oblastech zcela ignoruje ekonomickou udržitelnost, až peníze nebudou? Připravujeme se na tuto dobu? Chystáme řešení? Ne, vůbec jsme o tom ani nezačali diskutovat! Tento problém aspoň občané nevidí. Zatím.

Co ale vidí, je nehorázné plýtvání v řadě oblastí. Účinnost peněz na rekvalifikace je cca 20 %. Vynakládáme tedy stovky milionů za akce, jejichž dopad je blízký nule. Jediný, kdo se raduje, jsou firmy, které se rekvalifikací živí. Ještě víc občany provokují nejrůznější dávky pro lidi, kteří nepracují a pracovat by mohli. Podpory bydlení, na nichž vydělávají paraziti pronajímající byty za nesmyslné částky. Co jsme proti tomu udělali? Skoro nic. A přitom právě tyto zřejmé nespravedlnosti a do nebe volající plýtvání úplně devalvují oprávněná sociální opatření. Podstatu sociálního státu činí nevěrohodnou. ČSSD pak vystavují nálepku rozhazovačů a ochránců lidí štítících se práce.

Všechno jsou to věci, proti kterým jsem celou dobu aktivně vystupoval nejen já. Senátorský klub vracel zákony, přijímal pozměňovací návrhy, konal odborné semináře, velmi často marně. Za tyto chyby jsme také zaplatili. Horší je, že se nic nezměnilo. Řešíme vstup do vlády, kolik budeme mít ministrů. Ale s takovou budeme padat stále hlouběji a hlouběji. Pokud chceme zahájit cestu k obnově, musíme se především poučit, kriticky zhodnotit dosavadní program a zejména jeho naplňování a začít pracovat jinak. Lépe a efektivněji.

Fenomén Babiš

Není jména, které by se v hovorech uvnitř ČSSD objevovalo častěji. Je neuvěřitelné, že ani po čtyřech letech společného vládnutí nedokážeme rozpoznat jeho metody a vyvodit z toho správné vlastní postupy. Proti jeho bezskrupulózním postupům jsme zcela bezbranní. Podceňujeme ho, přeceňujeme vlastní možnosti. Přitom on nás zná a dovede odhadnout naše postupy mnohem líp, mimo jiné i prostřednictvím lidí, které u nás měl dlouhodobě nasazené, nebo přeběhlíků. Informace sbírá cíleně.

Pokud se nestane nic mimořádného, jeho éra bude trvat minimálně 2 volební období. Jeho jednání analyzujme, pečlivě vyhodnocujme, ale zabývejme se hlavně sami sebou a tím co trápí občany. Využijme času k vnitřní konsolidaci, aby až přijde čas, jsme byli schopni se s ním úspěšně utkat.

Prezident Zeman

Miloš Zeman toho pro sociální demokracii i mnohé z nás hodně udělal. Od nešťastného rozhodnutí tehdejšího vedení strany nepodpořit jej v prezidentské volbě však rozděluje vedení strany i členskou základnu. Protože pro většinu tradičních voličů je stále nejsilnější osobností, dochází i k jejich odklonu od ČSSD. Táhnoucí se rozepře je jednou z příčin, proč na tom sociální demokracie je dnes tak špatně.

Nešťastným inauguračním projevem ve Vladislavském sále zemanovské období skončilo. Ten kdo si to je schopen uvědomit, bude za pět let silnější než dnes. Ten, kdo se bude utápět v žabomyších válkách s ním nebo ho naopak bude nekriticky velebit, poškodí především sám sebe. O ČSSD to pak platí dvojnásob. Platí totéž, co v případě Babiše. Nezabývejme se jím, ale sami sebou a problémy, které trápí veřejnost. Jen tak jsme schopni se ze stávající krize dostat. 

Potřebné změny

Stali jsme se zoufale byrokratickou stranou, ve které se mnozí zabývají jen honbou za funkcemi a vlivem. Různí výtečníci mají, otevřeně nebo skrytě, obrovský vliv.  Trpíme nekritičností a ztrátou sebekritiky. Máme spoustu fiktivních členů, kteří nechodí na schůze ani na jiné akce. Známky za ně často platí někdo jiný a je otázkou, zda vůbec chodí k volbám a volí ČSSD. Skuteční řadoví členové jsou používáni jako hlasovací stroje pro něčí zájmy a často přemýšlejí, proč vlastně na schůze chodí. Málo dbáme na to, aby ti, kdo nás reprezentují navenek či za nás kandidují, měli především dobrou pověst ve veřejném životě, na svém pracovišti. A to se musí změnit:

  1. a) Zbavme se fiktivních členů a lidí, kteří nám dělají ostudu.
  2. b) Zbavme se nepružnosti a byrokratické zátěže. Zjednodušme zastaralé stanovy.
  3. c) Změňme název strany na České sociálně demokratické hnutí (ve veřejnosti má stranickost špatný zvuk a bude to symbolizovat změnu).
  4. d) Otevřme se veřejnosti. Méně volme a více diskutujme o věcech, které trápí lidi kolem nás. Přizvěme na schůze příznivce, lidi s podobnými názory, jako máme sami.
  5. e) Po zbavení se fiktivních a neaktivních členů používejme pro rozhodování přímou demokracii. Názor každého člena a příznivce se tak stane důležitým. Dotazování (referendum) musí být jednoduché, organizačně nenáročné a levné.
  6. e) Volební období všech orgánů změňme na 4 roky. Sjezdy navažme na volby do poslanecké sněmovny, aby mohly vyhodnotit výsledky a schválit program na příští 4 roky. Krajské a okresní konference pak navažme na krajské a komunální volby. Chceme-li realizovat program, pracovat pro lidi, musíme uspět ve volbách. Úspěch ve volbách a schopnost realizovat program pro občany a rozvoj společnosti musí být hlavním cílem a předmětem našeho úsilí.
  7. f) Základní organizace, které nejsou schopni postavit kandidátku v komunálních volbách, ztrácejí smysl své existence. Kandidátky všech typů musíme otevřít nestraníkům, příznivcům, přičemž hlavním kritériem musí být dobrá pověst.
  8. g) Lidé, byť nečlenové, kteří jsou ochotni za nás kandidovat, musí získat stejná práva jako členové. Tedy účastnit se stranického života, volit a být volen. Ti, kteří zkouškou veřejného mínění úspěšně prošli a byli zvoleni, členové, či nečlenové, musí mít přednost na kandidátkách do vyšších typů voleb i orgánů hnutí.
  9. f) Omlaďme členskou základnu i ty, kteří za nás budou kandidovat. Generace, která přišla do ČSSD po roce 1989, stárne a nových členů či příznivců je zoufale málo.
  10. h) Dejme příležitost novým členům. Jediným kritériem musí být dobrá práce, aktivita a schopnosti bez ohledu na věk či pohlaví. Zapomeňme na byrokratické umělé kvóty.
  11. ch) Program a cíle musíme vytvářet tak, aby byly uskutečnitelné a srozumitelné. Neslibujme to, co nemůžeme nebo nejsme schopni splnit. Méně znamená více.
  12. j) Pracujme profesionálně. Profesionálně připravujme a provádějme volební kampaň i prezentaci cílů. Připravujme své reprezentanty, aby dokázali srozumitelně, přesvědčivě pracovat s veřejností a vysvětlovat jim naše záměry a jejich smysl.

Současnost

Máme dva nové vůdce. Každý z nich má za sebou dost dlouhou politickou kariéru. Měli by tedy vědět, co činí. Sociální demokracie odsoudila Zimolu s Hamáčkem ke spolupráci. Opakuje se historie Sobotky s Haškem, jenže různice mezi vůdci mohou tentokrát vést k definitivní zkáze ČSSD.

Pokračování sjezdu dost přesně ukáže, jak na tom jsme a co nás čeká. Zázraky nečekám: pokud většinu času promarníme volbami místopředsedů, z nichž mnozí ani nemají krajské nominace, bude to vypovídající.

Nejsem příznivcem vstupu do vlády. Tento krok nám nic dobrého nepřinese. Dokazuje to již průběh vyjednávání. Jednáme o slovíčka ve společném programu a radujeme se z každého zařazení. Babišovi ale na programu nezáleží. On přemýšlí jinak. Program a cíle změní, když se to bude hodit. Potřebuje mít v rukou mocenské nástroje a z toho neustoupí. Pokud by naše účast měla mít vůbec smysl, museli bychom získat ministerstvo financí a tvrdě uplatňovat jeho pravomoce. Na počtu jiných ministerstev a jejich složení vůbec nezáleží. Vládu bude ovládat Babiš, úspěchy si přivlastní a neúspěchy přehodí na nás, případně se podělí.

Hrozí nám ještě větší nebezpečí. Vyjednávači vyjednávají bez mandátu poslanců, ale na závěr budou potřebovat 15 podpisů. A referendum nemůže dopadnout dobře: pokud vůbec u zúčastněných souhlas projde, což při současné náladě mezi členy není moc pravděpodobné, bude účast buďto nedostatečná, nebo tak malá, že se zesměšníme. Obávám se, že budeme za hlupáky, a to ve spojitosti s povolební nečinností a nulovou sebekritikou zodpovědných nevěstí nic dobrého. Oproti tomu odchod do opozice po volebním debaklu je logický a dá nám dostatek prostoru pro nápravu příčin neúspěchu, pro přípravu na příští volby.

7) Závěr

Před prvním kolem sjezdu jsem se na vás obrátil s textem Sen utopického socialisty. Tento rozsáhlejší berte jako pokračování prvního. Mým cílem nebylo naštvat některé z vás, ale vyvolat tolik potřebné zamyšlení a diskuzi.

Radko Martínek, senátor

Zasedání krajského výkonného výboru ČSSD.

Zasedání krajského výkonného výboru ČSSD se konalo 23. března 2018 v Pardubicích za účasti předsedy ČSSD Jana Hamáčka.

Vážený pane redaktore,

chci reagovat na váš článek uveřejněný dne 20.3.2018, který se týkal MUDr. Podivínského.

Ve vašem článku, kde mě citujete z našeho telefonického rozhovoru došlo ke spojení dvou témat, která nejsou zřetelně oddělena, a to bych rád upřesnil.

Víťa Podivínský je nepochybně jedním z významných členů ČSSD a to jak v okrese Svitavy, tak kraje. Rovněž jeho pověst lékaře a obliba u pacientů ve Svitavách je zcela mimořádná. Působení MUDr. Podivínského v zastupitelstvech SY a PK je hodnoceno velmi pozitivně.

Jeho soukromé webové stránky, sdílené příspěvky a komentáře jsou jeho nezadatelným občanským právem. To, že s jejich formou nesouhlasím, nutně neznamená, že nemají racionální jádro, byť podané touto podle mě nešťastnou formou.

Samozvaní lovci hoaxů a fake news jsou vlastně jejich šiřiteli a slouží k dehonestaci vybraných lidí nebo skupin.  Odpovědnost za provoz serverů mají jejich provozovatelé a vlastníci nikoliv jakási anonymní sešlost rádoby arbitrů. Pokud vím, tak blokování tzv. závadných profilů je správci běžně realizováno, což se u MUDr. Podivínského nestalo.

To druhé téma, které je součástí vašeho článku se týkalo obecnějšího pohledu na Stanovy ČSSD, které však s touto kauzou nemají nic společného a  jsou na programu 40. Sjezdu ČSSD, který bude pokračovat 7.4.2018 v Hradci Králové.

Děkuji za otištění mého upřesňujícího stanoviska a zůstávám s pozdravem.

Miloš Horáček, předseda OVV ČSSD Svitavy

 

Oslava MDŽ 17.3.2018 v Pardubicích.

Oslava mezinárodního dne žen se konala jako již tradičně v restauraci Philadelphia  v Pardubicích a pořádalo ji SDŽ Pardubického kraje v čele s předsedkyní Marcelou Jelínkovou. Akce se zúčastnil mimo jiné předseda KVV, poslanec Jan Chvojka a hejtman Pardubického kraje Martin Netolický.

ANO a jeho podivná bytová politika.

Hypotéční bublina začíná dosahovat svého vrcholu a brzy praskne. Do toho přichází ANO s nesmyslným návrhem na dramatické zdanění vlastníků bytů a domů, kteří je pronajímají.

ANO na místo toho, aby urychleně podpořili projekt ČSSD na výstavbu sociálních bytů, startovních bytů pro mladé a malometrážních bytů pro seniory přichází s tímto nesmyslem. Zdá se vám to nelogické? Ano, pokud neznáte pozadí problému. A pozadí je prostinké. Jmenuje se developerská lobby.

Pokud by ANO bylo tak zásadové, proč současně nenavrhlo v rámci sociální spravedlnosti zdaněni i těch, kteří koupili v devadesátkách byty za pár šupů (běžná cena byla 200 – 300 tis Kč), ale skutečná tržní hodnota byla běžně přes 1 milion Kč, a to mluvím pouze o cenách ve venkovských městech.

Tato selektivní politika ANO povede jenom ke zdražení nájemného. Bytový problém je v ČR již dvě desetiletí neřešen. Všemocná ruka trhu nevyřešila nic. Chudší lidé hypotéku nedostanou a bohatí hypotéku nepotřebují.

ANO , ale svého cíle dosáhne. Postaví proti sobě vlastníky domů a nájemníky a developeři v klidu budou moci dál hrát svoje hry s uměle vyvolaným nedostatkem nájemních bytů.

Miloš Horáček, předseda OVV ČSSD Svitavy

XXVII. společenský ples ČSSD v Moravské Třebové 3. března 2018

Boj s korupcí po česku.

Všimli jste si, že prakticky okamžitě po tom, co se hnutí ANO stalo nejsilnějším subjektem na české politické scéně ustaly aktivity spolků Rekonstrukce státu nebo Transparency International.

Že by náhoda? O tom bych si dovolil s úspěchem pochybovat. Když se podíváte, kdo stojí v pozadí obou spolků v Česku, tak zjistíte, že to jsou čeští miliardáři Janeček, Valenta, Jančura atd., doplněné figurkami, jako je třeba herec Kraus, kteří tyto spolky použili jako efektivní nástroj k ovlivnění veřejného mínění.

Pak už to šlo ráz na ráz. Volič v dobré víře odvedl svou práci a nad bojem s korupcí se zavřela voda. Stejně tak tomu je i u médií, která rázem přistoupila k nevídané autocenzuře.

Je patrné, že demokracii lze zničit různě. A nemusí to být nutně grázlové ve hnědých košilích nebo s odznakem LM na montérkách.

Miloš Horáček, předseda OVV ČSSD Svitavy