Změňme program, změňme styl.

Vážení přátelé,

v posledních několika letech jdeme ve volbách na všech úrovních od neúspěchu k neúspěchu. Pokles obliby ČSSD u voličů je zapříčiněn objektivními i subjektivními důvody. Různé analýzy, které jsme si nechali vypracovat naši situaci neřeší a dovolím si tvrdit, že jsou z praktického hlediska k ničemu.

Situaci musíme vyřešit sami. Slovo SAMI je v našem případě klíčové a současně je to náš hlavní problém.

A jelikož nejsem profesionální analytik, dovolím si vám předložit svůj selský názor člověka, který je denně v kontaktu s lidmi na ulici a v mém věku nemám důvod věci balit do politických frází.

Především se musíme zbavit starých tezí a  myšlenek sociálně-demokratického hnutí, které se datují do padesátých let minulého století. Ponechme si pouze platná témata, jako jsou ochrana zájmů pracujících, pomoc slabým sociálním skupinám, vzdělání a budování sociálního státu.

Přiznejme si, že to byli právě sociální demokraté, kteří v Rakousku, Německu, Velké Británii nebo ve Francii po celá desetiletí nabízeli bez rozmyslu možnost příchodu migrantů do svých zemí. Vůbec neodhadli důsledky, jaké způsobí jejich kulturní, společenské a náboženské zvyklosti, které sebou do hostitelské země přinesou a jaké následky z toho vzejdou.

V první řadě přestaňme používat politicky korektní slovník a opusťme nic neříkající politické fráze liberálního mainstreamu.

Je stále jasnější, že střední a nižší třídy pracujících platí neúměrnou cenu za bezuzdnou globalizaci, masové přistěhovalectví a volný pohyb pracovních sil. Rozkolísání jejich statusu je následně vhání do náruče populistů, levičáků a neofašistů.

Změňme náš program a nebojme se říkat, že program ČSSD je programem sociálního státu především „pro domácí“? Pro lidi, kteří tuto zemi budují a vytvářejí zde hodnoty.

Řekněme Čechům, že oni o žádné sociální jistoty a výhody nepřijdou. Právě naopak. Jinak řečeno nejdřív „domácí“ a teprve potom v míře nebytně nutné „hosté“.

Takový postoj rozhodně nepopírá základní princip solidarity. Naopak si myslím, že odstraněním ideologického balastu se k obsahu principu solidarity v jeho původní podobě vrátíme. Naši předkové rozhodně princip solidarity chápali jako pomoc svým spoluobčanům, kteří se dostali do těžké životní situace, a to náš program musí bezpodmínečně zachovat.

Dovolím si zde navrhnout několik bodů, které by v našem novém programu sociálního státu neměli rozhodně chybět:

-blahobyt především pro české občany

-taková právní norma, která stanoví tak tvrdé podmínky pro ekonomické žadatele o azyl, že jim    prakticky znemožní zneužití našeho sociálního systému.

-prosazení  stop stavu přistěhovalectví pro „neevropské“ migranty

-prosazení uzákonění takových podmínek žádosti o azyl, kde žádost o azyl v naší zemi bude           posuzována pouze tehdy, pokud bude žádost podána v zemi mimo EU, nebo některém                z uprchlických táborů mimo EU.

-obnovení hraničních kontrol a uzavření státní hranice v případě hrozby migrační krize

Někomu se může zdát, že jsou moje návrhy příliš radikální. Já bych řekl, že jsou spíše realistické. Všichni jasně vidíme, že jsme se střetli s novou evropskou a světovou realitou a rozhodně se nedá říci, že v ní ČSSD obstála.

Pokud se nepoučíme a nepřijdeme s tvrdým, ale současně s realistickým řešením, tak hrozí, že sociální demokracie přestane být významnou politickou silou v této zemi.

Jsem pevně přesvědčen, že strana s takovou tradicí by měla s novou realitou bojovat a ne se chovat jako ovce jdoucí na porážku.

Miloš Horáček, předseda OP ČSSD Svitavy